24 hodin na koloběžce

   
Historie závodu

    

  • Tento recesistický závod původně nesl název „24 hodin Le Hvězda“. Jeho vznik spadá do roku 1987 a lze jej připisovat nejspíše Klubu instruktorů a pionýrských pracovníků 54. pionýrské skupiny generála Smíška v Praze 6, který byl v letech 1987 - 1989 jeho pořadatelem. Závod se jezdil v pražské oboře Hvězda, obklopující stejnojmenný letohrádek, a původně byl závodem pionýrských vedoucích a instruktorů. Skromné zmínky se mu dostalo dokonce i v tehdejším tisku, a to nejen v „Pionýrské štafetě“ (zpravodaji PO SSM), ale i v Lidové demokracii.

  • Rok 1989 byl zlomovým nejen pro dějiny národa českého, ale zasadil i nepěknou ránu tomuto mladému závodu. Pionýrské kolektivy se rozpadaly, přecházely do obnovovaných dětských organizací, vedoucí odcházeli, přeživší oddíly ztratily vzájemný kontakt. Pořadatele odvál čas a závod zanikl.

  • Tradici závodu se podařilo obnovit až v roce 1992. Postaral se o to tým Dálava, který v tomto roce uspořádal v pražské Stromovce závod „24 hodin Le Stromovka“. I když startovní listina ve srovnání s koncem osmdesátých let prořídla, závod proběhl úspěšně a udržel si tradici i v dalších letech. Název se pak v průběhu času ustálil na výstižném „24 hodin na koloběžce“.

  • Počet startujících týmů v obnovené historii závodu zdaleka nedosahoval astronomických hodnot, na desetinná ani komplexní čísla však naštěstí nedošlo (oblíbená byla číslice 3, příp. 4). Situace se zlepšila v roce 1998, kdy se díky hojné propagaci (včetně internetu) postavilo na startovní čáru desátého ročníku „koloběžek“ 10 jezdců, zastupujících osm týmů z Prahy a dva z Děčína.

  • V roce 1999 bylo nejspíš dosaženo jakési pomyslné kapacitní hranice závodu, neboť se zúčastnilo 12 pražských týmů. Prostor startu a cíle začal být nepřehledný a mohlo se taky dost dobře jednat o středně úspěšnou demonstraci. Zvýšený výskyt osob se spacáky a dekami v této části Stromovky vzbudil pozornost staršího občana, který na místo přijel starším vozem tovární značky Škoda a začal se shánět po pořadatelích. Možná měl v úmyslu přihlásit své vozidlo jako koloběžku se sajtkárou, spíše se však tvářil jako „ochránce přírody“.

  • Dvanáctý ročník závodu v roce 2000 byl rovněž silně obsazen. Startovní pole zaplnily vesměs tradičními týmy, v počtu 11. Zpestřením byla neočekávaná přítomnost přenosového vozu Metropolitního expresu, který měl v úmyslu odvysílat přímý vstup do zpravodajské relace na TV Prima. Po konstatování, že na místě není signál, zasunuli technici téměř dvacetimetrovou anténu zpět do vozu a odjeli.

  • Ačkoliv byl 13. ročník „koloběžek“ (2001) skepticky označován jako „smolný“ (a loňský zájem policie i situace kolem nové vyhlášky apod. tomu nasvědčovaly), vše nakonec proběhlo v pořádku - dá-li se to konstatovat, když už počtvrté po sobě vyhráli Stopaři... Závod poprvé nebyl pořádán „načerno“.

  • Na čtrnáctém ročníku 2002 ukončila zlatou éru Stopařů stáj CBTP (Comedy Boys Technika Praha) a obsadila poprvé zlatou příčku. Jak se ukázalo v dalších letech, ne naposledy.

  • V roce 2003 se závod dočasně vrátil do obory Hvězda, protože Stromovka byla stále ještě značně poznamenána povodněmi v srpnu 2002. I na mlatovém povrchu, tedy bez tradičního asfaltu, obhájili CBTP své prvenství z předchozího roku.

  • Roky 2004 a 2005 byly ve znamení návratu do Stromovky, i když o původním povrchu tratě si mohli jezdci nechat jenom zdát - ani po třech letech se nepodařilo cesty ve Stromovce opravit. V roce 2005 tak byla trasa dokonce zpestřena překonáváním výkopu po dřevěném můstku v úzkém bočním průchodu  „prvního“ viaduktu.
    Zajímavé věci se začaly dít na startovním poli - objevil se první „One man team“, o rok později „Woman team“. Na stupních vítězů se usídlila stáj Ultima Praha.
     

  • Osmnáctý ročník v roce 2006 vyhrálo pražské Oswego. Na první příčku dosáhlo poprvé po devíti letech své účasti v závodu. To o rok později (2007) zvítězivším Ústečákům-Spolchemii stačily k vítězství roky dva. Chemici jsou však na svých koloběžkách jako doma a ze závodů ve své rodné severočeské metropoli mají dost natrénováno.
     

  • Na startu jubilejního dvacátého ročníku v roce 2008 se kromě třinácti regulérních stájí objevila také výroční stáj „Veteráni 24“. V jejích barvách si na svou dřívější účast v závodě zavzpomínali bývalí jezdci několika dnes již historických stájí. Na kuželce se pak po zásluze objevilo další nové jméno - Potkol.
      

  • V roce 2009 se na stupni nejvyšším podruhé umístila ústecká stáj Ústečáci-Spolchemie. V následné diskusi o povinném svícení a bezpečnosti jezdců obecně se projevily různé přístupy stájí k závodu a odlišné představy o jeho organizaci a dalším vývoji.
    O rok později, v roce 2010, došlo následně k úpravě pravidel a zpřísnění podmínek účasti stájí - pro některé z nich se tak stal tento rok pravděpodobně poslední možností účasti v závodu, a to v rámci kategorie „fast foot“, jejíž výsledky však nebyly započítány do souboje o putovní kuželku. Nejlepšího výkonu dosáhli opět Ústečáci, s ohledem na jejich zařazení v kategorii FF se však putovní kuželka poprvé v historii dostala do držení stáje Nudle s mákem.
      

  • Již bez stájí „fast foot“ proběhl v roce 2011 třiadvacátý ročník závodu, Nudle s mákem obhájily v konkurenci dalších dvanácti týmů své loňské prvenství v hlavní soutěži. Kromě již obvyklé noční bouřky byl tento ročník zajímavý také neobvyklou podporou soupeřících stájí mezi sebou (půjčování nejen nářadí, ale i koloběžek  a dokonce i jezdců) a rekordním výkonem Slimejše v kategorii „One man team“ (82 kol, 196,8 km).
    V roce 2012 proběhl poslední ročník závodu před očekávaným koncem světa (dle mayského kalendáře), a připsal si mnohá prvenství. Na startu i v cíli byl rekordní počet stájí (15), Slimejš dostal do své kategorie konkurenta Sheika (což ho rozhodilo natolik, že svůj loňský výkon překonal o dvě kola místo jednoho, jak původně zamýšlel, a dostal se tak nad hranici 200 km) , o první čtyři místa se sváděl nelítostný boj celých 24 hodin (aby nakonec o stříbru a bronzu rozhodlo pouhých 10 vteřin), a konečně - po téměř dvaceti letech účasti v závodu - zvítězila historická stáj Parallo. A taky vůbec nepršelo.
     

  • V roce 2013 se startovní listina opět o něco nafoukla, závodilo 16 stájí a jeden nováček v kategorii One man team - Tomáš alias Stopaři (tato historická stáj se tak po devíti letech opět vrátila do závodu). Parallo své loňské vítězství neobhájilo a po tvrdém boji muselo přenechat putovní kuželku stáji Grassel. Tomáš pod hlavičkou Stopařů vydržel až dokonce závodu a s přestávkami zajel 276 km (115 kol), čímž vytvořil rekord pro kategorii OMT - stáj jednoho muže. Pozornost přitahoval také gril, resp. maso a klobásy z něj, kterými (ačkoliv byly zdravotně nezávadné) Mylun nezištně obdarovával soupeře.
    O rok později, 2014, už Mylun pochopil nevýhodnost vykrmování protivníků a na řízek pozval už jen ředitele závodu, což Wemenům přineslo konečné 15. místo z 18 startujících stájí. Loňský prvovítěz neudržel svoji pozici a putovní kuželku poprvé získala stáj Yedoo. Kromě vytrvalého deště v noci, v posledních hodinách závodu i během vyhlašování výsledků byla nejcharakterističtějším rysem 26. ročníku vyfrézovaná hlavní cesta od druhého viaduktu, po které bylo možno jet jen na úzkém proužku zbylého asfaltu u levého okraje, pouze v noci bylo povoleno objíždění po souběžné mlatové cestě. Třem stájím byly při vyhodnocení sníženy jejich výkony za použití této cesty i během dne (jednalo se o největší pořadatelský zásah do průběhu či výsledků závodu v historii).
     

  • Příjemný a klidný ročník s absencí deště a se souvislým povrchem tratě - to byl opět silně obsazený rok 2015. Na putovní kuželku se poprvé dostali Tři s mákem (koalice týmů Nudle s mákem a Tři v triku). Neuvěřitelně slabý výkon se konečně povedl stáji Klídek - její kapitán nechtěl během závodu ani mluvit, aby se mu náhodou nezrychlil tep a tím nestoupla výkonnost... Naopak maximum ze sebe vydali dva sóloví závodníci v kategorii OMT - Stařena (82 kol) a Yedoo sólo (76 kol), Tomášův stopařský výkon z roku 2013 (115 kol) však nepřekonali.

  


 

© Žid
13. května 2016
kolobezky@atlas.cz