Historie závodu

• Tento recesistický závod původně nesl název „24 hodin Le Hvězda“. Jeho vznik spadá do roku 1987 a lze jej připisovat nejspíše Klubu instruktorů a pionýrských pracovníků 54. pionýrské skupiny generála Smíška v Praze 6, který byl v letech 1987 - 1989 jeho pořadatelem. Závod se jezdil v pražské oboře Hvězda, obklopující stejnojmenný letohrádek, a původně byl závodem pionýrských vedoucích a instruktorů. Skromné zmínky se mu dostalo dokonce i v tehdejším tisku, a to nejen v „Pionýrské štafetě“ (zpravodaji PO SSM), ale i v Lidové demokracii.

• Rok 1989 byl zlomovým nejen pro dějiny národa českého, ale zasadil i nepěknou ránu tomuto mladému závodu. Pionýrské kolektivy se rozpadaly, přecházely do obnovovaných dětských organizací, vedoucí odcházeli, přeživší oddíly ztratily vzájemný kontakt. Pořadatele odvál čas a závod zanikl.

• Tradici závodu se podařilo obnovit až v roce 1992. Postaral se o to tým Dálava, který v tomto roce uspořádal v pražské Stromovce závod „24 hodin Le Stromovka“. I když startovní listina ve srovnání s koncem osmdesátých let prořídla, závod proběhl úspěšně a udržel si tradici i v dalších letech. Název se pak v průběhu času ustálil na výstižném „24 hodin na koloběžce“.

• Počet startujících týmů v obnovené historii závodu zdaleka nedosahoval astronomických hodnot, na desetinná ani komplexní čísla však naštěstí nedošlo (oblíbená byla číslice 3, příp. 4). Situace se zlepšila v roce 1998, kdy se díky hojné propagaci (včetně internetu) postavilo na startovní čáru desátého ročníku „koloběžek“ 10 jezdců, zastupujících osm týmů z Prahy a dva z Děčína.

• V roce 1999 bylo nejspíš dosaženo jakési pomyslné kapacitní hranice závodu, neboť se zúčastnilo 12 pražských týmů. Prostor startu a cíle začal být nepřehledný a mohlo se taky dost dobře jednat o středně úspěšnou demonstraci. Zvýšený výskyt osob se spacáky a dekami v této části Stromovky vzbudil pozornost staršího občana, který na místo přijel starším vozem tovární značky Škoda a začal se shánět po pořadatelích. Možná měl v úmyslu přihlásit své vozidlo jako koloběžku se sajtkárou, spíše se však tvářil jako „ochránce přírody“.

• Dvanáctý ročník závodu v roce 2000 byl rovněž silně obsazen. Startovní pole zaplnily vesměs tradičními týmy, v počtu 11. Zpestřením byla neočekávaná přítomnost přenosového vozu Metropolitního expresu, který měl v úmyslu odvysílat přímý vstup do zpravodajské relace na TV Prima. Po konstatování, že na místě není signál, zasunuli technici téměř dvacetimetrovou anténu zpět do vozu a odjeli.

• Ačkoliv byl 13. ročník „koloběžek“ (2001) skepticky označován jako „smolný“ (a loňský zájem policie i situace kolem nové vyhlášky apod. tomu nasvědčovaly), vše proběhlo v pořádku - dá-li se to konstatovat, když už potřetí po sobě vyhráli Stopaři.

• Na čtrnáctém ročníku 2002 obsadila poprvé zlatou příčku stáj CBTP (Comedy Boys Technika Praha). Jak se ukázalo v dalších letech, ne naposledy.

• V roce 2003 se závod dočasně vrátil do obory Hvězda, protože Stromovka byla stále ještě značně poznamenána povodněmi v srpnu 2002. I na mlatovém povrchu, tedy bez tradičního asfaltu, obhájili CBTP své prvenství z předchozího roku.

• Roky 2004 a 2005 byly ve znamení návratu do Stromovky, i když o původním povrchu tratě si mohli jezdci nechat jenom zdát - ani po třech letech se nepodařilo cesty ve Stromovce opravit. V roce 2005 tak byla trasa dokonce zpestřena překonáváním výkopu po dřevěném můstku v úzkém bočním průchodu  „prvního“ viaduktu.
  Zajímavé věci se začaly dít na startovním poli - objevil se první „One man team“, o rok později „Woman team“. Na stupních vítězů se usídlila stáj Ultima Praha.
   

• Osmnáctý ročník v roce 2006 vyhrálo pražské Oswego. Na první příčku dosáhlo poprvé po devíti letech své účasti v závodu. To o rok později (2007) zvítězivším Ústečákům-Spolchemii stačily k vítězství roky dva. Chemici jsou však na svých koloběžkách jako doma a ze závodů ve své rodné severočeské metropoli mají dost natrénováno.
   

• Na startu jubilejního dvacátého ročníku v roce 2008 se kromě třinácti regulérních stájí objevila také výroční stáj „Veteráni 24“. V jejích barvách si na svou dřívější účast v závodě zavzpomínali bývalí jezdci několika dnes již historických stájí. Na kuželce se pak po zásluze objevilo další nové jméno - Potkol.
    

• V roce 2009 se na stupni nejvyšším podruhé umístila ústecká stáj Ústečáci-Spolchemie. V následné diskusi o povinném svícení a bezpečnosti jezdců obecně se projevily různé přístupy stájí k závodu a odlišné představy o jeho organizaci a dalším vývoji.
  O rok později, v roce 2010, došlo následně k úpravě pravidel a zpřísnění podmínek účasti stájí - pro některé z nich se tak stal tento rok pravděpodobně poslední možností účasti v závodu, a to v rámci kategorie „fast foot“, jejíž výsledky však nebyly započítány do souboje o putovní kuželku. Nejlepšího výkonu dosáhli opět Ústečáci, s ohledem na jejich zařazení v kategorii FF se však putovní kuželka poprvé v historii dostala do držení stáje Nudle s mákem.
    

• Již bez stájí „fast foot“ proběhl v roce 2011 třiadvacátý ročník závodu, Nudle s mákem obhájily v konkurenci dalších dvanácti týmů své loňské prvenství v hlavní soutěži. Kromě již obvyklé noční bouřky byl tento ročník zajímavý také neobvyklou podporou soupeřících stájí mezi sebou (půjčování nejen nářadí, ale i koloběžek  a dokonce i jezdců) a rekordním výkonem Slimejše v kategorii „One man team“ (82 kol, 196,8 km).